Česká republika má dnes základní sazbu DPH na úrovni průměru EU ve výši 21 procent. Z okolních zemí nalezneme nižší, dvacetiprocentní sazbu v Německu, Rakousku a na Slovensku, vyšší má Polsko (23 procent) a Maďarsko (27 procent). Co se týče daní z příjmů, ty máme mezi zeměmi EU spíše nižší.

V rámci konsolidace státního rozpočtu by vláda měla ke zvýšení některých daní zcela určitě přistoupit. O zvyšování daně z příjmů vláda mluví již několik měsíců, zvýšení DPH by tedy byl další logický krok. Zvýšením na 23 procent bychom dorovnali sousední Polsko, zároveň bychom ještě více odskočili Německu, Rakousku a Slovensku.

Tyto země však mají proti Česku vyšší zdanění příjmů. Pokud chce vláda zvýšit příjmy státního rozpočtu a nechce přitom zásadním způsobem zvyšovat daně z příjmů, nic jiného než zvýšení DPH – a případně spotřebních daní – jí nezbývá. Růst základní sazby DPH na 23 procent by přitom nebyl v porovnání s okolními zeměmi nic drastického.

Pokud chce vláda zlepšit stav veřejných financí, má hned několik možností, jak to provést. V porovnání s ostatními zeměmi máme poměrně nízké majetkové daně. Zejména proti anglosaským zemím jsou majetkové daně v České republice zanedbatelné.

Další oblastí, kde by vláda mohla hledat dodatečné příjmy, jsou spotřební daně. Jejich zvýšení se prakticky vždy projeví v okamžitém zvýšení příjmů státního rozpočtu, protože spotřebitelé na zvýšení ceny produktů zatížených spotřebními daněmi nereagují poklesem poptávky.

Nicméně hlavní oblast, na kterou by se vláda měla zaměřit, je změna zákona o daních z příjmů. Ten je velmi složitý, nepřehledný a plný různých výjimek. V Česku je běžné, že firmy využívají poměrně agresivní daňové plánování, což by bylo například v sousedním Německu naprosto nepředstavitelné.

Jednoduchá konstrukce daní z příjmů jak pro právnické, tak pro fyzické osoby spojená s mírným nárůstem sazeb obou těchto daní by vládě mohla přinést dodatečné příjmy do státního rozpočtu – a navíc by zlepšila podnikatelské prostředí v zemi.